Quotessence
Home / Authors / Henri Bergson

Henri Bergson Quotes

Author

Filter quotes by topic

AllPhilosophyBergsonTimečEskyChangečLověkConsciousnessDreamEgoEspacio

Famous Henri Bergson Quotes

“Mūsų laisvė pačiais ją įtvirtinančiais veiksmais sukuria tolydžio stiprėjančius įpročius, kurie ją pasmaugia, jeigu jos neatnaujina nuolatinės pastangos: jos tyko automatizmas. Pati gyviausia mintis sustabarėja ją išreiškiančioje formuluotėje. Žodis atsigręžia prieš idėją. Raidė nužudo dvasią. Ir netgi liepsningiausias mūsų entuziazmas, pasireiškiantis išoriniu veiksmu, kartais taip natūraliai pavirsta šaltu savanaudišku išskaičiavimu arba išpuikimu, vienas taip lengvai įgija kito formą, jog mes galėtume juos supainioti vieną su kitu, galėtume abejoti savo pačių nuoširdumu, neigti gerumą ir meilę, jei nežinotume, kad miręs dar kurį laiką išsaugo gyvojo bruožus.”

LanguageFreedomIntuition
Book:Creative Evolution
Create image

“Here I would point out, as a symptom equally worthy of notice, the ABSENCE OF FEELING which usually accompanies laughter. It seems as though the comic could not produce its disturbing effect unless it fell, so to say, on the surface of a soul that is thoroughly calm and unruffled. Indifference is its natural environment, for laughter has no greater foe than emotion. I do not mean that we could not laugh at a person who inspires us with pity, for instance, or even with affection, but in such a case we must, for the moment, put our affection out of court and impose silence upon our pity. In a society composed of pure intelligences there would probably be no more tears, though perhaps there would still be laughter; whereas highly emotional souls, in tune and unison with life, in whom every event would be sentimentally prolonged and re-echoed, would neither know nor understand laughter.”

PhilosophyLaughter
Book:Laughter: An Essay on the Meaning of the Comic
Create image

“Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.”

FilosofiečEskyIntelektSmysl žIvotačLověk
Book:Creative Evolution
Create image