Quotessence
Home / Quotes / Quote by Chuck Palahniuk

Quote by Chuck Palahniuk

“Neptej se, jestli se mi pořád stýská po rodičích. Neptej se mě, jestli ještě brečím steskem po domově. Samozřejmě že mrtvým se po živých stýská.”

Quote by Chuck Palahniuk

Book:Damned

Work

Damned

This book is a dark fantasy that delves into the afterlife and the struggles of a character who has been eternally damned. The narrative follows the protagonist's journey as they navigate the complexities of their existence and seek a path to redemption. more

Author

Chuck Palahniuk
Chuck Palahniuk

Chuck Palahniuk is a renowned American novelist known for his distinctive narrative style and profound psychological portrayals. His works often delve into the dark side of human nature and the absurdity of society, with notable titles including 'Fight Club' and 'Choke'. more

You May Also Like

“Smrt ima dva vida: ona je nebivanje, ali i strašna stvarna okolnost leša. [...] Biti leš, to je nepodnošljiva uvreda. Još prije nekoliko sekundi biti ljudsko biće koje je branilo svoj stid, posvećenost golotinje i intimitet, a zatim tek sekunda smrti da bi naše tijelo odjednom bilo na raspolaganju bilo kome, da ga se može razgolititi, razrezati, pregledavati mu utrobu gadljivo začepljena nosa zbog njezinog smrada, gurnuti u hladnjak ili u vatru.”

“S tím mrtvým klukem jsem se kamarádil tak napůl, moc jsme se nevídali, protože byl starší a nechodil do mý školy. Dokázal jezdit na kole bez držení tak, že mu člověk ani nepřál, aby si natlouk. V duchu jsem se za něj pomodlil. Jen prostě, že mi je to líto. To je všechno, co si pamatuju. Upřeně jsem se na tu krev díval a sám sobě namlouval, že když se na to budu dívat dostatečně upřeně, dosáhnu toho, že se krev vrátí zpátky do toho kluka a že ho tak vlastně oživím. Něco podobnýho se už stalo. Tam, kde jsem bydlel předtím, než jsem se narodil. Česný, že to byl zázrak. Jenže tentokrát to nezabralo.”

“Ali ne može. Ne može više ni da održi pravi odnos između disanja i srca; srce je potpuno zaptilo dah, kao što se ponekad u snu dešava. Samo ovde nema spasonosnog buđenja. Otvori šitoko usta i oseti da mu oči izviru iz glave. Strmina koja je i dotle neprestano rasla, primače se potpuno njegovom licu. Celo vidno polje ispuni mu tvrdi, ocediti drum, koji se pretvarao u mrak i obuhvatio ga svega. Na uzbrdici koja vodi na Mejdan ležao je Alihodža i izdisao u kratkim trzajima.”